Postup při řešení náhle vzniklé poruchy zdraví

PhDr. Lukáš Humpl, mluvčí ZZS MSK, 16.01.2008 13:22:25 - verze pro tisk

Náhlá porucha zdraví či ohrožení života postiženého bývá velmi často pro pacienta i jeho okolí zcela nečekaná. Vyvolává proto nezřídka silné emoce a obavy o blízkou osobu. Často je možno setkat se s tím, že takto zasažené okolí postiženého není schopno v situaci účelně reagovat. Z těchto důvodů je velmi důležité mít jako zachránce ujasněné priority a dokázat se v takové obtížné situaci dobře orientovat. Tím lze v maximální míře zvýšit možnost pacientovi úspěšně a efektivně pomoci.

Jedním z hlavních předpokladů zvládnutí akutní události ohrožení zdraví a života je připustit si fakt, že se do podobné situace jako zachránci můžeme dostat, počítat s tím a být dopředu připraveni.

Většina lidí zde však zastává podobný postoj jako k otázce umírání a smrti. Všichni víme již od útlého věku, že smrt bude naše poslední etapa života a přesto je snaha toto téma tabuizovat a odsouvat mimo naše vědomí. Ve chvíli, kdy jsme pak se smrtí blízké osoby konfrontováni, překvapí nás, vyvede z míry a nevíme si rady.

Podobné je to i u řešení akutní poruchy zdraví - také je téměř jisté, že se během života s takovouto situací setkáme a budeme ji muset řešit.

Pamatujte!

Správný a zodpovědný přístup znamená snažit se být dopředu připraven na tyto situace, znát základní postupy řešení akutních událostí a priority.

Správně vyhodnotit a zvládnout organizaci na místě události je totiž stejně důležité jako samotné ošetření pacienta.

Příběh z praxe:

Mladý manželský pár žijící ve městě s asi měsíčním novorozencem; během noci si vzali dítě do ložnice mezi sebe na prostorné „letiště“. Nad ránem se maminka probouzí a nalézá dítě promodralé, nemůže jej probrat, miminko nereaguje.Probouzí tedy otce a společně se pokouší dítě vzbudit, ale bez úspěchu. V následném stresu a bezmoci matka pobíhá po podlažích domu ve snaze vzbudit sousedy a přivolat telefonem pomoc (sami neměli mobilní telefon). Otec nasedá sám do osobního vozu a jede pro pomoc do zdravotnického zařízení, vzdáleného asi tři kilometry. Teprve až z vrátnice nemocnice je přivolána záchranná služba. Posádka sanitky po příjezdu do bytu zahajuje oživovací pokusy, ale přes veškerou snahu je lékař nucen nakonec konstatovat smrt dítěte. Pomoc přišla příliš pozdě.

I. Správný sled kroků při řešení náhlé poruchy zdraví

Ze všeho nejdřív se snažíme zorientovat se a správně vyhodnotit vzniklou situaci. Otázky které si budeme klást:

1. Co se stalo?

Pokud si odpovíme „došlo k náhlé poruše zdraví“, máme jasný cíl - a to poskytnout neodkladnou první pomoc. Než tak učiníme, odpovíme si ještě na otázku:

2. Jaké je riziko poškození zdraví v dané situaci pro zachránce a okolí?

Pokud je riziko vysoké a nejsme schopni jej odstranit či minimalizovat, nemusíme první pomoc poskytnout (Trestní zákon, §207). Zkušenosti s praxe jsou však spíše takové, že pod vlivem stresu, nepřipravenosti, nezkušenosti, nebo ohrožení někoho blízkého (např. vlastní dítě) přítomná rizika „nevidíme“ nebo je vědomě přehlížíme a podhodnocujeme.

Pokud se tedy rozhodnete pomoci i přes vědomé riziko, snažte se postupovat účelně a s rozvahou. Ukvapená rozhodnutí, zbrklost a přecenění svých schopností (neumím plavat a přesto se vrhám do peřejí ve snaze pomoci tonoucímu) velmi často vedou ke zranění či smrti zachránce, což celou situaci ještě dále výrazně zhoršuje. Nehrajme si na hrdiny a mějme na paměti, že těžce zraněný či mrtvý zachránce už nikomu nepomůže.

3. Koho mám k dispozici?

Velkou výhodou je přítomnost dalších osob, které mohou výrazně přispět k rychlému a správnému počínání u akutních stavů (např. pro zajištění bezpečnosti silničního provozu, přivolání záchranné služby, pomoc při ošetřování pacienta, poskytnutí dalších znalostí a rad).

Pamatujte však na to, že ne všichni přihlížející jsou schopni být vám užiteční; někteří jedinci se mohou chovat nevhodně, budou značně rozrušení apod. Ideální je pokud máme kolem sebe lidi známé, u kterých je předpoklad lepší komunikace a ochoty pomoci; zároveň jsme schopni odhadnout jejich chování, což může být velmi podstatné. Pokud budete chtít pomoc cizích lidí „ z davu“, je třeba počítat s neochotou a odmítnutím (v takové situaci není čas k přemlouvání a vyhrůžkám; raději se spolehněte sami na sebe, nebo oslovte někoho dalšího).

Pamatujte!

Vždy oslovujte a ukažte na konkrétní osobu, kterou si vytipujete. Používejte rozhodné formulace a mírně rozkazovacího způsobu s důrazem na slovo prosím až na konci věty. Například:

„Haló pane vy v té červené bundě, ano vy, pojďte sem, pomožte mi, prosím!“.

Dosáhnete patrně toho, že dav poodstoupí od vybrané osoby a bedlivě sleduje co dotyčný udělá. Konkrétně oslovený a z anonymity davu vydělený člověk již obvykle nemá odvahu odmítnout naši výzvu.

4. Mám k dispozici nějaké pomůcky a materiál potřebný k poskytnutí první pomoci?

Poskytnutí první pomoci je vždy snazší a kvalitnější, pokud můžeme použít vhodný materiál a pomůcky. Proto se pokuste dle dané situace alespoň základní pomůcky zajistit. S lékárničkou je možno počítat v silničním provozu (automobily), na pracovištích, v obchodech, veřejných prostranstvích (nádraží, sportoviště, kulturně společenské prostory, atd.). Ideální pochopitelně je, když u sebe máme vlastní lékárničku, ve které se umíme orientovat.

V praxi však nemáme k dispozici pomůcky vždy, proto je důležité osvojit si možnosti improvizace a poradit si tak říkajíc s holýma rukama.

Doporučení

Pokud je v okolí, kde se pravidelně vyskytujete, umístěna lékárnička (nejčastěji pracoviště, automobil), seznamte se v klidu a důkladně s jejím obsahem dříve než ve chvíli akutní potřeby. V opačném případě se totiž často stane, že ve stresové situaci začnete zmatkovat, vše rozbalíte, znehodnotíte a téměř nic nepoužijete.

Pokud něco s lékárničky použijete, snažte se o její okamžité doplnění. Pokud tak neučiníte, příště můžete být vy nebo někdo jiný nemile překvapeni.

Pamatujte!

Sebelepší zdravotnické pomůcky a materiál jsou k ničemu, pokud nevíte, jak je použít a nemáte osvojené teoretické a zejména praktické znalosti poskytnutí první pomoci!

5. Kdy a jak zajistím následnou profesionální pomoc?

Jde-li o akutní stav a vážné poruchy zdraví nebo ohrožení života, jedinou správnou volbou je volání na operační středisko záchranné služby, a to nejlépe přes tísňové číslo 155. Snažte se volat co nejdřív, nejlépe hned, jakmile se zorientujete a získáte základní informace o stavu pacienta.

Všeobecně platí:

Čím vážnější stav, tím dříve volat. (v určitých situacích se volání upřednostňuje před samotným poskytnutím první pomoci – např. při zástavě krevního oběhu a dýchání).

Komunikace s operačním střediskem záchranné služby je popsána v samostatném oddílu na těchto stránkách.

"Jak volat 155"

Doporučujeme Vám pozorně jej prostudovat.

II. Prvotní vyšetření a ošetření postiženého

Při samotném poskytování první pomoci je důležité pokusit se o rozlišení závažnosti stavu a dodržet správný sled kroků:

1. Stavění život ohrožujícího krvácení

Jedná se o masivní krvácení z velkých cév (nejčastěji tepen), které vede ve velmi krátké době k selhání krevního oběhu a ke smrti postiženého. Většinou nacházíme pacienta již ležet v bezvědomí v tratolišti krvi a z rány aktivně krev vytéká (pulsuje, vystříkává v pravidelných intervalech). Nejčastěji se jedná o krční tepnu, nebo stehenní tepnu např. při amputaci. Důležité je neztrácet čas a co nejdřív se pokusit o zastavení krvácení (viz kapitola krvácení).

Pamatujte!

Většina krvácení, se kterými se setkáte není akutně život ohrožujících.

Pokud u postiženého, který nejeví známky života, s rány krev masívně neteče, postarejte se nejdříve o jeho životní funkce, nikoliv o ránu.

2. Zajištění životně důležitých funkcí

Kromě život ohrožujícího krvácení nás jako první vždy musí zajímat základní životní funkce. Teprve po jejich zajištění a obnově se můžeme zaměřit na ostatní obtíže a poranění (drobné rány a krvácení, zlomeniny, popáleniny, možné poranění páteře atd.)

Zjišťujeme:

a) stav vědomí – oslovení a komunikace s pacientem, popřípadě bolestivý podnět (štípnutí do tváře, hřbetu ruky).

b) dýchání – nejlépe přiložením našeho ucha na vzdálenost cca 10cm od obličeje postiženého a posloucháme dechové šelesty. Pokud zjistíme kvalitní dýchání, je jisté, že funguje i krevní oběh.

c) krevní oběh – hmatáme puls na velkých tepnách (nejlépe na krční tepně)

Pamatujte!

Pokud je pacient v bezvědomí a nedýchá okamžitě začněte s oživovacími pokusy (srdeční masáž a dýchání z úst do úst)

Pokud je postižený v bezvědomí a nelze jednoznačně určit zda dýchá (chrčivé, lapavé, nepravidelné) neváhejte a okamžitě začněte s oživovacími pokusy.

III. Následné vyšetření, ošetření a zajištění postiženého

Pokud máme zajištěny základní životní funkce pacienta, zaměříme se na zbývající obtíže a poranění. Snažíme se o celkové vyšetření postiženého a to pohledem, poslechem, pohmatem, eventuálně i dalšími smysly. Celkové vyšetření proveďte u pacienta při vědomí i v bezvědomí – v mnoha případech je nutné pro včasné rozpoznání ohrožení života.

Zásady:

- co nejméně s pacientem hýbat

- vyšetřovat od hlavy směrem k nohám

- zjištění informací o pacientovi (osobní údaje, současná onemocnění, léky, alergie), je-li dostatek času

- polohování dle stavu a zajištění alespoň základního komfortu

Nestyďte se pacientovi při vyšetřování a zejména při ošetřování obnažit nezbytnou část těla, je-li to nutné. Na druhou stranu se vždy snažte chránit stud a soukromí postiženého.

Základní představu a informace o stavu postiženého vám poskytne odpověď na otázku: „Co se stalo?“ Ta vás již nasměruje na potřebné činnosti, které musíte provést. Pokud je to možné, využijte informace od samotného pacienta nebo svědků události.

Nereaguje-li postižený, k získání potřebných informací vám mohou pomoci další indicie v okolí postiženého (okolnosti a charakter místa události, nalezení léků, lékařských zpráv, dokladů k nemoci – např. diabetický průkaz, atd.)

Pamatujte!

Pokud se pacienta ujmete a poskytujete první pomoc, je vaší povinností setrvat u něj až do příjezdu osádky záchranné služby. Vaše informace podané lékaři či záchranáři mohou být pro zdravotníky velmi cenné.

Příběh z praxe:

Skupina mladých lidí se vydala na chatu patřící rodině jednoho z nich. Pohybovali se po krajnici ne příliš frekventované cesty, která byla pokryta zmrzlým sněhem. Na konci vesnice proti nim v zatáčce náhle vyjelo osobní auto. Řidič dostal smyk a vrazil do skupiny, čtyři chodce zranil. Ostatní zajistili okamžité přivolání záchranné služby a místo dopravní nehody označili výstražným trojúhelníkem. Zajistili ošetření svých zraněných kamarádů a snažili se je uklidnit. Jeden z chlapců běžel naproti sanitce na nedalekou křižovatku. Záchranáři po příjezdu na místo nehody nalezli všechny čtyři pacienty vzorně ošetřené, uložené na bezpečné místo mimo vozovku a pod dohledem jejich nezraněných kamarádů.

Svědkové události v tomto případě zvládli situaci výborně.

Souhrn

Rychlá orientace a spuštění záchranného řetězce (do 1 minuty)

Co se stalo?

Co budu dělat?

Koho mám k dispozici?

Co mám k dispozici?

Zajištění profesionální pomoci!

Prvotní vyšetření a ošetření postiženého – zajištění vitálních funkcí (1-2 minuty)

Stavění život ohrožujícího krvácení

Stav vědomí

Dýchání

Krevní oběh

Následné vyšetření, ošetření a zajištění postiženého

Celkové vyšetření od hlavy k nohám

Ošetření případných dalších zranění

Zjištění anamnézy

Polohování dle stavu a dle možností zajištěni přiměřeného komfortu

Autoři: Jiří Vildomec, PhDr. Lukáš Humpl