Tonutí

PhDr. Lukáš Humpl, mluvčí ZZS MSK, 15.07.2008 14:45:06 - verze pro tisk

Tonutí je dušení způsobené zalitím dýchacích cest tekutinou, jeho konečným důsledkem je plicní otok se zástavou oběhu. K tonutí může dojít nejen ve vodě, ale i při vdechování aerosolu. Ten se tvoří až do 30cm nad hladinou při prudkém větru a dešti, a jsou jím ohroženi plavci za bouře.

Nejčastějšími oběťmi jsou děti a mladí lidé, k nehodám dochází nejen při koupání, ale i v zimě při proboření ledu.

Příčiny tonutí

• přecenění sil

• častý vliv alkoholu

• neuvážené skoky do neznámé vody

• náhlá onemocnění (infarkt, mozková příhoda, chladová křeč, epileptický záchvat...)

Příběh z praxe:

Skupina mladých lidí se o letních prázdninách vydala tábořit. V nočních hodinách se někteří z nich rozhodli ke koupání v zatopeném břidlicovém lomu, který se nacházel nedaleko. Jednoho z chlapců ostatní přesvědčili, ať nechodí dolů k vodě, ale skočí z přibližně desetimetrové skály. Hoch souhlasil, avšak po dopadu na hladinu zmizel a již se nevynořil.

Kamarádi se jej sice snažili nalézt, dokonce se pro něj za tmy zkoušeli i potápět pod hladinu, ale bez úspěchu. Mobilním telefonem tedy přivolali záchrannou službu a hasiče. Ti za svitu reflektorů prohledali hladinu jezera i břehy a pátrali po chlapci také ze člunů. Jejich snaha však byla marná a s plynoucím časem bylo stále více zřejmé, že událost bude mít tragickou dohru.

Teprve po rozednění, kdy se pod hladinu ponořili policejní potápěči, se podařilo tělo mladíka objevit. I v tomto případě sehrál svou roli alkohol, a to spolu s neuváženým jednáním a hazardem.

Existují rozdíly při tonutí ve sladké a slané vodě. Sladká při vniknutí do plic díky svému nízkému osmotickému tlaku způsobí zvětšení objemu krevního řečiště a rozpad červených krvinek. Při tonutí ve slané vodě dochází následkem vysokého osmotického tlaku ke vzniku plicního edému a zahuštění krve.

První pomoc:

• Resuscitaci a ošetření tonoucí osoby předchází její vytažení z vody. Tyto techniky dobře ovládají plavčíci a vodní záchranáři, kteří jsou pro tento účel i vybaveni. Ne všude jsou však přítomni. K vyproštění je potřeba být zdatným plavcem, postiženého podplavat a přistupovat k tonoucímu zezadu, popř. vyčkat na ztrátu vědomí. Při plavání ke břehu hlavu utonulého pokud možno udržujeme v neutrální poloze.

• Umělé dýchání při plávání ke břehu je možné začít provádět v okamžiku, kdy má zachránce pod nohama pevné dno a ruce nepotřebuje k plavání.

• Na břehu provedeme zajištění základních životních funkcí.

• Přivoláme záchrannou službu

Pozor!

Vodu z plic se nesnažíme odstranit - z plicních sklípků se totiž vstřebává do krevního řečiště a není překážkou pro dýchání. Před zahájením umělého dýchání je však nutno napolohovat hlavu pacienta tak, aby mohla vytéci volná voda z dutiny ústní. Při tonutí u moře (ve slané vodě) je vhodné vyčistit dutinu ústní opakovaně i během resuscitace.

Příznaky tonutí:

• panický strach, vzrušení, zmatenost

• usilovné, nepravidelné či lapavé dýchání

• ztráta vědomí, křeče,

• cyanóza nebo bledá kůže

• zástava dechu event.chrčivé dýchání, podchlazení, možnost zvracení.

Technika resuscitace v případech tonutí je standardní, jen je potřeba zohlednit přidružená poranění.

Nejčastější se jedná o tyto kombinace:

Tonutí + mozkolebeční poranění (nehody vodáků)

Tonutí + poranění páteře, zejména krční (skoky do vody)

Tonutí + podchlazení (proboření pod led, pády dětí do studené vody)

Tonutí + náhlá mozková nebo srdeční příhoda

Osoba, která tonula, vždy patří do nemocnice. Platí to i pro případy, kdy měla po celou dobu zachované vědomí. Je-li postižený při vědomí, ošetřujeme jej v poloze v polosedě a předcházíme podchlazení sejmutím mokrého oblečení a přikrytí suchou přikrývkou nebo Alu folii.

Pokud předpokládáme poranění krční páteře, uvolnění dýchacích cest provádíme předsunutím dolní čelisti a otevřením úst bez záklonu hlavy.

Příběh z praxe:

Mladý muž byl se svými přáteli na výletě u přehradní nádrže. Protože bylo teplé a slunečné počasí, rozhodla se většina přítomných, že se půjde koupat. Přestože byl mladík jen velmi slabým plavcem, odvážil se několik desítek metrů od břehu, téměř doprostřed zátoky. Náhle začal volat o pomoc a mizet pod hladinou. Jeho přátelé se k němu snažili doplavat a pomoci mu, další ze břehu duchapřítomně přivolali další pomoc.

Štěstím v situaci bylo, že na této přehradní nádrži slouží vodní záchranná služba. Její členové byli na místě tonutí se člunem během chvilky, mladého muže vylovili a dopravili na břeh.

Přes rychlý zásah však již v té době nejevil známky života. Vodní záchranáři zahájili okamžitě oživovací pokusy, v nichž pokračovali až do příjezdu rychlé lékařské pomoci.

Posádka záchranné služby nalezla postiženého se srdeční zástavou a v rozšířené resuscitaci proto za pomocí přístrojové techniky a léků pokračovala. Po přibližně třiceti minutách se podařilo obnovit srdeční činnost pacienta.

Muž byl následně, za stálého napojení na dýchací přístroj, transportován do nemocnice na anesteziologicko-resuscitační oddělení. Jeho léčba byla dlouhodobá a pacient v tomto případě přežil zejména díky rychlé a kvalitně poskytnuté předlékařské první pomoci.

Autoři:

Ladislav Lang

MUDr. Jana Polláková

PhDr. Lukáš Humpl